V honbě za dokonalostí ztrácíme radost, úsměv, svobodu, volnost pohybu i smích. V obavách, aby nás někdo nekritizoval, se sami stavíme do imaginárních šablon. Ztrácíme tím autenticitu. Chceme být dokonalí, jedineční, vynikat, ale vlastně se tím stáváme všichni úplně stejní.
Kritizujete někdy?
Nebo jste naopak za něco kritizováni?
Co mě vede k zamyšlení, jsou slova směřovaná jak k sobě samým, tak i k našemu okolí. Výrazy typu „já jsem nešikovná“, „já jsem trdlo“, „to nikdy nezvládnu“… Tím si podepisujeme svůj vlastní ortel.
Ale my bohužel podepisujeme ortel i lidem kolem nás.
Absence víry v sebe i v naše okolí, a co je pro mě šílené, v naše děti, je z mého pohledu velmi sobecký čin.
Umíš se zeptat, pokud si s něčím nevíš rady? 🍀
Umíš moudře a laskavě poradit, pokud se tě někdo zeptá?
Máš zkušenosti s nízkou sebedůvěrou?
Ego je dobrý pomocník, ale špatný pán.
Pomocník?
Díky tomu, že si ho začneme uvědomovat, můžeme se postupně krásně zbavovat okovů minulosti. Okovů zmiňuji schválně. Pokud totiž žijeme v minulosti, těžko se nám buduje hezká budoucnost.
Když jsme připoutáni okovy, špatně se nám pohybuje.
Uvědomuješ si v některých situacích své ego?
A daří se ti ho odstraňovat?
To je jen zlomek výmluv, které mě v rychlosti napadly.
Všechno je to ale jen neochota vzít zodpovědnost za naše činy.
Za naše omyly, které se samozřejmě můžou stát. A někdy jsou i vítané, protože se díky nim naučíme něco nového. Nebo najdeme řešení. Pokud ovšem chceme a nehledáme raději výmluvu, proč se omyl stal.
Proč něco neumím, nebo proč něco nechci změnit.
Umíš přebrat zodpovědnost za své činy? 🍀
Za svůj život? 🧚♀️
Brzdí tě někde strach? 🙀
Dobrá zpráva je, že tyto emoce můžeme dostat pod kontrolu. Můžeme se osvobodit.
Nenechte se zmást vaší myslí, která omlouvá vaše chování absurdními výmluvami: „Já jsem prostě taková, já to mám v genech. Já jsem po tátovi, ten je taky takový.“
Chcete být zajatci emocí, nebo chcete být svobodní? 😊
Jasně, že výmluva je pohodlnější než dělat něco. Navíc je svoboda sladší, věřte mi 😊
Co děláš proto, abys ovládla své emoce?
Ovládají tě nějaké emoce?
Bez důvěry v partnera je vztah jen nic neznamenající pouto. Kde není důvěra, není volnost, klid, upřímnost ani láska. Takový partnerský vztah je odsouzený k přežívání, nikoliv k radosti a souznění.
Je důvěra součástí tvého života?
Chybí ti v některých situacích důvěra?
Kde ti chybí?
A jak by vypadal tvůj den s důvěrou?
Co by se změnilo?
Co je tedy vlastně štěstí?
Hledání cest, zkušeností a moudrosti s úhlem pohledu, který nám pomáhá otevírát další možnosti.
Odvaha postavit se nezdarům a hledání odpovědí v nich.
Odvaha vykračovat směry, kterými nám obavy doposud nedovolily jít. Odvaha postavit se svým strachům a bortit mantinely. Odvaha žít svůj vlastní život.
Žít tady a teď. Ne v minulosti a křivdách.
Cítit vděčnost za to, co v životě máme.
Co je pro tebe štěstí? 💗
Cítíš se šťastně? 💚
Proč máme potřebu něco komentovat a hodnotit. Proč máme potřebu na něco negativně reagovat, i když se nás to netýká?
Co to o nás vypovídá?
Nemluvíme vlastně o nás samotných?
Máš potřebu něco negativně hodnotit?
A jak reaguješ na negativní hodnocení?
„Znáš ten pocit, kdy tě únava stáhne dolů, i když k tomu není důvod?“
Mysl nás v některých dnech napadá mnohem víc než obvykle. Vyčkává trpělivě v koutě, až přijde její chvíle. Ta chvíle bývá právě únava a vyčerpání. V takových momentech jsme méně odolní a ona nám bez meškání hodí s radostí udičku. Vytasí silné zbraně, jako ublížení z minulosti, křivdy, osamocení a podobné lahůdky. Sebelítost, někdy vztek, ublíženost, možná strach.
Na nás je, zda ji na návnadu skočíme a chytíme se jako rybička.
Co pomáhá tobě, když na tebe útočí mysl? 😇
Představte si, že stojíte v nějakém kruhu. Máte kolem sebe pevně nakreslenou hranici a za ni nepůjdete. Tam je to možná nebezpečné. Vy to nevíte, protože tam nechodíte. Ale neznáte to a vaše mysl vám říká, že co neznáte, je nebezpečné.
Možná už jste vystrčili růžky, ale něco nepříjemného se tam stalo. Třeba vás konečně přemohlo odhodlání jít běhat, ale odnesl to vymknutý kotník. Tak zase raději šup zpět do vašeho bezpečného teritoria.
A tam si stále dokola přerovnáváte ty stejné poličky, díváte se na ty samé pořady a vedete ty samé hovory s těmi stejnými kamarády. Je to sice trochu nuda, ale je tam bezpečí.
Jak vnímáte výzvy? Bojíte se?
A je nějaká výzva, do které byste nešli?