Katriina spisovatelka

Považuji se za veselého a pozitivního člověka. Po zavření stránky mi ale bylo zle. Skutečně můj pocit po těle byl – je mi zle, smutno, mám depresi. Nechce se mi žít v tomto světě. Nic nemá smysl.

A tak se ptám, jaký má smysl takové zprávy číst?
Co mi to do života přinese?
Proč vlastně něco takového děláme, tím myslím, proč na sebe chrlíme špatné zprávy a proč je hltáme? Proč nás tak přitahují dramata?

Co děláš proto, aby byl svět hezčí?

A co bys ještě mohla udělat pro hezčí svět?

A co výzva, vědomý výběr zpráv?

Vyber si dnes jednu zprávu, která tě potěší, a jednu věc, kterou uděláš pro lepší svět a klidně pokračuj celý týden 😊

Mnoho z nás neumí moc dobře komunikovat své pocity. Máme strach z reakce partnera, možná je neumíme vyjádřit, nebo se za ně stydíme. Můžeme si připadat hloupě, neschopně, příliš emotivně, nejistě, nevyrovnaně… Důvodů, proč nemluvíme, je hodně.
Vše toto však způsobuje ještě hlubší strach a bolest. To, co cítíme, zůstává uvnitř nás. Uzavíráme se, mysl pracuje na plné obrátky a vymýšlí další a další scénáře. Z malého nedorozumění tak vznikají hlubší rány, které se později velmi těžko hojí. Jsou příliš nahromaděné a snáz se rovná malý kopeček než hora.

Co na svém vztahu řešíš ty? 😇

Umíš říct partnerovi, jak se cítíš? 🍀

Slyší tě partner a slyšíš ty jeho? ♥️

Někdy se cítíme, že dokážeme přenášet hory holýma rukama. Že nás nic nezastaví. Cítíme euforii, radost a štěstí. Můžeme a dokážeme vše na světě.
Pak naopak prožíváme dny, kdy padáme dolů. A také s pocitem, že to není možné zastavit. Naším společníkem jsou deprese, sebelítost, odevzdání, pocit marnosti, strachu a zmaru.

Umíš odehnat myšlenku, co tě tahá dolů?

Přátelství pro mě dříve znamenalo být neustále v kontaktu. Být také neustále dostupná a k dispozici. Pro všechny. Co kdybych o něco přišla. Co kdyby se někdo naštval. Kamarád musí být neustále dostupný.
Nyní se s některými kamarády nevidíme rok i více a je to v pořádku. Plynule navážeme tam, kde jsme přestali.

Umíš být k přátelům upřímná?

Co pro tebe znamená skutečné přátelství?

Touha být přijímán nás vede často k úplnému potlačení nás samotných.
Přikyvujeme na věci, které se nám nelíbí, ale abychom nebyli vyloučeni ze skupiny, raději souhlasíme. Čím častěji souhlasíme, tím více přestáváme být sami sebou a stáváme se celkem. Jeden celek bez vlastních názorů. Jedna skupina, která jedná stejně.

Dokážeš být sama sebou?

Umíš odmítnout, když to s tebou nesouzní?

Jak poznat, proč se dějí některé situace, které nás dostávají do nepříjemností?
Ideálně podívat se na svůj život. Co dělám, jak žiji, jak se chovám, jak se cítím… Každý náš čin přináší nějaké výsledky. A ne vždy jsou takové, jaké bychom si přáli. Je super vidět červené vlajky, které nám mávají a signalizují nebezpečí. Skutečně mávají, jen se nám je často daří úspěšně ignorovat.

Daří se ti vidět v situacích zrcadlo? 

Jak vnímáš nepříjemné situace?

A co je tedy smůla?
Může to být právě ztráta něčeho, co jsme si nezasloužili. Nebo naše negativní tvoření. Naše strachy, které máme v hlavě a přemýšlíme o nich a tím je přitahujeme jako magnet. Možná to není jen naše cesta a je potřeba hledat jinou.
Může to být nějaká zkouška, díky které máme možnost stát se moudřejší a silnější. Bohatší i o nějakou zkušenost.

Jak vnímáš smůlu nebo štěstí?

Díváš se na situace jako na ukazatele? 

Jak to vlastně funguje?
Máte jet autobusem a mysl se okamžitě chytí. Pošle myšlenku „nestihnu to.“ Vy ji přijmete za svou, za samozřejmou. Pohltí vás panika, že nestíháte. A už tvoříte. Něco zapomenete, něco vás zdrží, potřebujete najednou na WC, nemůžete najít klíče… Mysl vás ovládne natolik, že přizpůsobíte svůj život tomu, co si tvoříte. Protože vy si ho skutečně tvoříte.

Máš nějaký takový program?

Uvědomuješ si ho?

A děláš s ním něco? 🍀

Chceme změnu, přejeme si ji. Toužíme po lepších životech. Závidíme těm, co se mají lépe. Ale my sami děláme stále ty samé věci. Jak by se ta změna tedy mohla stát?
Když házím hlínu na jednu hromadu, jak můžu čekat, že mi ta hromada nespadne a nezavalí mě?
Nebo že se začne sama od sebe dělat hromada na druhé straně? A lepší a hezčí?

Měníš svůj život k obrazu svému?

Ovládá tě strach z kroku ke změně?

Co děláš pro svůj spokojený život?

Určitě chceš mít hezký život a první krok k němu je nenechat se ničím ani nikým ovládat. Tedy nenechat nic ovládat tvou náladu.
Kontroluj se, co říkáš, jak věci nazýváš, jak na ně nahlížíš. Když se přistihneš při mračení, zasměj se. I když se ti nechce. Když chceš říct, že máš blbej den, radši neříkej nic a jen situaci přijmi. Stala se, není potřeba tomu dávat negativní nálepku. Je to jen situace. Není potřeba ji nijak komentovat. Ani myšlenkami, natož nahlas.

Dává ti to smysl?

Kazíš den svými náladami?

Umíš se rozesmát i jen tak?