Kdy mě nejvíce napadá mysl?

Když jsem zranitelná.

Kdy jsem nejvíce zranitelná?

Někdy se cítíme, že dokážeme přenášet hory holýma rukama. Že nás nic nezastaví. Cítíme euforii, radost a štěstí. Můžeme a dokážeme vše na světě.
Pak naopak prožíváme dny, kdy padáme dolů. A také s pocitem, že to není možné zastavit. Naším společníkem jsou deprese, sebelítost, odevzdání, pocit marnosti, strachu a zmaru.

Jak je možné takto proplouvat mezi tolika rozličnými náladami jako mávnutím proutku?

Může za to naše mysl. Co jí dovolíme, aby nám podsouvala, takové prožíváme dny.
Jak je možné, že nás tak ovládá? To přeci není ani reálné?
Bohužel je. A jak to můžete kontrolovat? A proč je to někdy lepší, horší, skvělé a někdy takový držkopád?

Mé pozorování mě samotné mi ukázalo, že má sebekontrola je nejslabší v době, kdy se cítím unavená nebo ospalá. A také v menstruačním období, které je pro ženu celkově náročnější.
Tyto momenty jsou přesně ty, kdy je potřeba se více hlídat a pozorovat své nálady. Hodně se obrnit a nedovolit mysli shodit nás dolů. V těchto chvílích se stává nejsilnější. Jako když vycítí možnost útoku. Jakmile jí to dovolíme a pustíme si do hlavy negativní myšlenku, rozjede okamžitě celý příběh. Ten způsobí nám už dobře známý depresivní stav.

Jak poznám, že se ten stav rozjíždí?
Snadno. Jasný ukazatel je, že začneš pociťovat diskomfort. Sebelítost, pocit, že stejně nic nemá cenu, nic se nedaří, nikdo mi nepomůže… právě v těchto chvílích je jasné, že je mysl na koni.
Ale uklidním tě. Není to skutečné.
V těchto chvílích má mysl pré a je na čase zastavit ten tok nesmyslů v hlavě.
Pomůže extrémní koncentrace na přítomnost. Na tady a teď. Trénink s myšlenkami. Uvědomování si, co všeho krásného mám. I drobnosti. Vděčnost za vše, co mám, za každou maličkost v mém životě.
Případně odpočinek, kniha, film, objetí od partnera. Spánek. Cokoliv, co zažene negativní myšlenky a navodí příjemný pocit.
Můžeme testovat, co pomáhá.

Co je velmi důležité, je uvědomění, že já nejsem má mysl. Mysl je jen cosi, co létá kolem mě, jako zlobivý skřítek a čeká na příležitost. Jako když je na udičce návnada a rybář čeká, až se nebohá rybička chytí. My jsme ta rybička a čím více jsme oslabeni, tím snadněji skočíme na tu návnadu sebelítosti. Pocitu zmaru, zbytečnosti a někdy i naštvání a bezmoci.

Proto když se začnete cítit na prd, uvědomte si, v jaké situaci se zrovna nacházíte. Pozorujte se a klidně si zapisujte. Pomůže vám to identifikovat, kdy vás myšlenky na stav „naprd“ začnou napadat nejvíce. V těch chvílích pak skutečně víte, co se děje, a můžete se mysli zasmát. Protože vy už víte. Vy už na tu udici neskočíte. Nejste žádná nebohá rybička.

Vy rozhodujete o vašich myšlenkách. O příbězích, které se vám v hlavě rozvíjejí. Vy rozhodujete, co si do života pustíte. Protože je to vaše hlava.
Vy máte ten ovladač s knoflíky a vy můžete rozhodnout, kdy co vypnete.
Jen to hned nevzdávejte. Ono to ze začátku není až tak snadné. Ten ovladač má spoustu knoflíků a kanálů a vy se potřebujete naučit ho používat. Ale jakmile na to přijdete, už to bude hračka.

Čím častěji držíte ovladač v ruce a trénujete ty knoflíky a kanály, tím rychleji se ho naučíte ovládat. Pak ten kanál „jsem chudinka“ velmi rychle a snadno přepnete na kanál „jsem veselá holka“.

Tak pojďme trénovat.

Tip, jak ovládnout mysl?

Třeba zavřít oči a představit si každou myšlenku jako například ptáčka a nechat ho odletět. Nerozvíjet ji. Nebo jako otravnou mouchu a odhodit ji plácačkou. Pro zkušenější lze to i za pochodu 😀

Způsobů je hodně a každý si může vybrat přesně to, co mu vyhovuje.

A tento článek píšu v období únavy. Proto vím, o čem píšu. Mysl zkouší všechny své triky a je velmi kreativní. Ale neví, s kým má tu čest. Se zkušenou plácačkou otravných much 🪰

Chcete plácačku? Vyberte si barvu a pojďte do toho 😀

Umíš odehnat myšlenku, co tě tahá dolů?