Kolikrát denně si kazíme životy samy

Dneska mám fakt blbou náladu, ani na mě nemluv.
To bude zase den.Vstala jsem levou nohou napřed.
Mě už nic nepřekvapí.
Jak můžu mít dobrou náladu, když…
Hned ráno mě naštval řidič autobusu.
To bude blbej celej den.
Nemám náladu, je blbý počasí.

Poznává se někdo v těchto „úžasných“ hláškách?

A jak se cítíte, když taková slova vyslovujete? Zlepšuje vám to den?
Určitě ne.
Čím více se soustředíte na špatnou náladu, tím ji zhoršujete. A rozhlédněte se kolem sebe. Jakou atmosféru tím tvoříte svému okolí?
Možná, než jste přišli, byla hezká – a jaká je nyní?

Nálada není o počasí, o řidiči ani o práci, i když vás sebevíc nebaví. Je o každém z nás. Každý z nás si sám tvoří svou realitu, své dny, svou náladu. Svůj úsměv nebo naštvání.

Že ne? Že je to blbost?
A kdo tedy rozhoduje o tvém životě, o tvé náladě?
Soused? Kamarádka? Děti? Manžel?
Proč?
Kdo jim to dovolil?
Ty přeci!
Že to nemůžeš ovládnout?
Proč ne?
Kdo tedy rozhoduje o tvém životě?
Všichni ti, kteří ti tu náladu zkazili? Všichni kolem tebe tedy ovládají tvůj život?
Wow, tak to není hezký život, když ho někdo řídí za tebe.

Že tě nebaví práce, máš málo peněz, nemáš partnera?
Ale kdo ti tedy tu náladu kazí?
Ty sama. Ty sama jsi se rozhodla, že tyhle věci a situace jsou důvodem ke špatné náladě.

Pokud tě ta špatná, smutná nebo depresivní nálada baví, pak si ji naplno užívej.
Pokud tě nebaví, proč v ní tedy jsi?
Že to jinak neumíš, že jsi taková, že mamka je taková, že…
A zase, kdo rozhoduje o tvé náladě, o tvém životě?
Rodina? Práce? Nastavení?

Proč?

Je to všechno jen o tobě. Ty rozhoduješ o svém životě, tedy i o své náladě.
Baví tě mít blbou náladu? Pokud ano, tak nemůžu říct ani slovo.
Pokud ne, proč jí tedy podléháš?
Je to těžké, nepodlehnout?
To záleží na tom, jak si to nastavíš, jak to vlastně chceš. Chceš to mít těžké? Pak to bude. Nechceš? Pak nebudeš.

Jak si pomoct?
I když máš náročný den, nenazývej ho náročným, blbým, těžkým. Nenadávej řidičům, zaměstnavateli… Tohle všechno ti kazí dny, tedy i tvůj život.

Určitě chceš mít hezký život a první krok k němu je nenechat se ničím ani nikým ovládat. Tedy nenechat nic ovládat tvou náladu.
Kontroluj se, co říkáš, jak věci nazýváš, jak na ně nahlížíš. Když se přistihneš při mračení, zasměj se. I když se ti nechce. Když chceš říct, že máš blbej den, radši neříkej nic a jen situaci přijmi. Stala se, není potřeba tomu dávat negativní nálepku. Je to jen situace. Není potřeba ji nijak komentovat. Ani myšlenkami, natož nahlas.

Naštval tě manžel, děti, kamarádka, kolega. Ano, můžou to být náročné situace, ale proč to všem vykládat, proč se hádat, proč si to stále přehrávat v hlavě a mít blbou náladu. To přeci nedává smysl. Chceš aby ti bylo dobře, ne špatně. 

Zeptej se klidně sama sebe, co s tím udělat, jak si pomoci, jak si náladu nepokazit.
Víš, co pomáhá mně? Vznesu se nad zem a dívám se dolů na vše jako na divadlo. Všechno je to divadlo a není potřeba hrám, které se hrají, dávat důležitost.
Možná se ti to zdá jako hloupost. V pořádku, najdi si svou metodu. Je to lepší než si nechat kazit náladu, dny, život. Je to tvoje nálada a ty o ní rozhoduješ.

Tím nyní samozřejmě nesnižuji těžké situace, kterými si každý z nás někdy prochází. V některých je to skutečně těžké. I v těch těžkých situacích je na nás, zda budeme podléhat myšlenkám na tíhu situace. Zda jim dovolíme nás týrat, nebo je budeme ovládat. Nepustíme si je do života.

Dává ti to smysl?

Kazíš den svými náladami?

Umíš se rozesmát i jen tak?