Jak nás ovlivňuje vnímání situací?
Je rčení, že je sklenice poloprázdná nebo poloplná, pravdivé?
Několikrát mě v poslední době zastavilo zamyšlení nad tím, jak naprosto rozdílně můžeme situace vnímat.
Naposledy včera.
Naše televize ve chvílích nečinnosti přehrává fotky různých umělců. Jedna z nich mě skutečně okouzlila. Připadala mi nádherná. Byla na ní zobrazená postava matky s dítětem v tunelu, směřujících ven. Fotka byla černobílá.
Manžel podotkl, že je depresivní. Já v ní naopak viděla matku, která vede dítě za světlem. Byla v ní – v mém vnímání – láska.
Další situace se mi stala nedávno při cestě autem. Zasekli jsme se na dlouhou dobu v obrovské koloně. Já se kochala skálami a nádhernou přírodou kolem. Někteří se však rozčilovali, že stojíme. Mně to vůbec nepřišlo na mysl.
A to mě přivedlo k zamyšlení a napsání tohoto článku.
Uvědomujeme si v našich běžných životech, jak moc naše vnímání situací a lidí ovlivňuje náš život?
Naše nastavení na hodnocení – co je dobře a co špatně. Co je hezké a co ošklivé. Co voní a co smrdí. Kdo je chytrý a kdo hloupý. Kdo jak se chová, obléká…
Uvědomujeme si vůbec, co se s námi děje, když negativně hodnotíme? Jak to ovlivňuje naši náladu a náš život?
Každá negace je jako semínko jedu do našeho těla. Když se sejde víc podobně naladěných lidí, vznikne z toho skutečně velmi silná situace s jedovatou atmosférou, ze které nikdo nemůže vyjít s příjemnou náladou ani s příjemným pocitem v těle.
Co nás vůbec vede k hodnocení situací a lidí? Proč máme tu potřebu?
Je to jen zvyk, přebraný z rodin, kolektivů… Nějaké naše nastavení, někdy i potřeba zapadnout. Možná to někomu přijde normální, v pořádku. Lidé se tak přece chovají – to je běžný život.
Co když to ale normální a v pořádku není?
Když se nad tím zamyslíme – jak by nám bylo, kdybychom nehodnotili, ale pouze pluli v klidu a s úsměvem?
Představte si to: jdete venku a nemáte potřebu hodnotit sousedy, dopravu, počasí, ceny, politiku… cokoli.
Je to krásné.
Já se přiznávám, že jsem dříve patřila mezi tu skupinu hodnotících – a hlavně negativně. Nyní, když se mi podařilo tuto vlastnost odstranit, říkám: je to krásné.
V životě je najednou takový klid a radost z každé drobnosti.
Nevěříte?
Vyzkoušejte. Když se přistihnete při negativním hodnocení jakékoli situace, zastavte se a udělejte vše pro to, abyste tu myšlenku odstranili a jen situaci nechali proplout jako lodičku.
Uvědomte si přitom ten rozdíl sami v sobě.
Jak se cítíte?
Napište mi svou zkušenost, budu vděčná. 😊
A hodnotíte vlastně vůbec? 😇 💖