Milé setkání s přáteli mě přivedlo k zamyšlení nad touto hodnotou. Co je to skutečné přátelství?
Naše nedávné posezení s kamarády proběhlo tak jako vždy. Plné smíchu. Já s nimi byla po dvou letech, ostatní se potkávají častěji. Co mě přivedlo k napsání tohoto článku, byla nádherná emoce z tohoto setkání. A myšlenka, jak poznám, že jsem mezi skutečnými přáteli.
Jak to vnímám já – není tam mezera, není cítit prodleva. Není tam ,,musím, nebo měla bych,“ ale chci jít.
Můj pocit z tohoto setkání byl – viděli jsme se včera. Všichni. Nic se po těch dvou letech nezměnilo. Ta chemie tam stále je a je nádherná a veselá. Několik rozličných lidí a stále stejný smích, objetí a pocit, že sem patřím. Bez hodnocení, pomluv a podobných ,,lahůdek“, se kterými se v různých skupinách setkávám.
Přátelství pro mě dříve znamenalo být neustále v kontaktu. Být také neustále dostupná a k dispozici. Pro všechny. Co kdybych o něco přišla. Co kdyby se někdo naštval. Kamarád musí být neustále dostupný.
Nyní se s některými kamarády nevidíme rok i více a je to v pořádku. Plynule navážeme tam, kde jsme přestali.
Postupem času však zjišťuji, že trávím více a více času ráda sama. A méně a méně vyhledávám společnost i hovory. Dřív pro mě bylo důležité stále s někým být. Teď už vím, že mé obklopování se lidmi byl únik sama před sebou. To se ale hodně změnilo. Dnes už se mám ráda. Cítím se šťastně a spokojeně a mé hodnoty se změnily.
Dnes je pro mě důležitá hodnota přátelství a hodnota času stráveného s lidmi.
S některými přáteli je to legrace a souznění. S některými společný růst a hluboké hovory. S každým je to trošku jiné. Stejné je ale to, že každé setkání má pro mě nějakou přidanou hodnotu a smysl.
Už to není útěk před sebou a strach být sama. Už je to mé vědomé rozhodnutí, s kým chci trávit čas a jak.
Přátelství mě naučilo, že je důležité dávat, ale můžu i brát. To znamená, že můžu požádat o pomoc a je to naprosto v pořádku.
Ale také být pro přítele, když mě potřebuje.
Opravdový přítel pro mě také znamená, že mě nechce předělat, ale když se nechovám hezky, je otevřený a laskavě mě upozorní.
Přátelství je umět skutečně naslouchat, ale umět i upřímně reagovat. Žádná přetvářka a falešná rada, nebo neupřímná podpora. Upřímný, otevřený, ale laskavý názor.
Umět předat, ale i přijmout.
V tomto směru bývají i náročné okamžiky.
Někdy nastane čas, že vyspějeme každý jinak. Naše cesty se rozejdou a pak je důležité si tuto skutečnost přiznat. Už jsme s některými kamarády předali vše, co mělo být předáno. Je na čase jít dál.
Je to bolestivé přiznání. Setkání s lidmi, se kterými už nejsme na stejné vlně, je ale vyčerpávající. Je to násilné udržování něčeho, co už nefunguje.
Kamarádi, se kterými se musíme nějakým způsobem přetvařovat, abychom zapadli, už nejsou skuteční kamarádi. Je to faleš. A vlastně to ubližuje oběma stranám. Je to náš čas, náš život a naše hodnota.
Přiznání, že je na čase vydat dál každý svou cestou, je odvážné. Jedině to nám dá ale možnost udělat si prostor pro nové lidi, kteří nám přinesou do života nový vítr a nové možnosti.
Setrvávání v nefunkčním svazku, i přátelském, je zůstávání v minulosti. Jen nám bere sílu a vysává. Bere radost z okamžiků, které bychom mohli trávit jinak. Mnohem hodnotněji a radostněji.
Umíš být k přátelům upřímná?
Co pro tebe znamená skutečné přátelství?