Každý máme svou komfortní zónu. To jsou všechno věci, které důvěrně známe. Týká se to v podstatě všeho v našem životě. Rodiny, práce, způsobu oblékání, mluvy. Je to náš ohraničený okruh. V tom se cítíme bezpečně. Neznamená to však nutně dobře.
Na neznámé pole se nám však většinou moc nechce. Vyžaduje to nějaké úsilí navíc. Také máme strach z toho, co se stane. Co nás tam čeká. Proto nám někdy trvá, než se za svou komfortní zónu vydáme. Někdy se nevydáme vůbec.
Mé neznámé pole bylo začít psát znovu články. Já už zapomněla jak na to a starý typ už se mnou nesouzní. Už mě nebaví a nedává smysl. Já se naučila nové a jiné dovednosti. Je to pro mě však úplně jiné pole působnosti. Toho se většinou bojíme.
Pár kroků z komfortní zóny je už za mnou. Vlastně celkem dost. Když se ohlédnu zpět, jsou to pro mě velké kroky za jeden rok. Odchod z milované práce. Požádání o pomoc. Sestěhování s partnerem. Let letadlem poprvé sama. Létání se hodně bojím. A spoustu dalších věcí.
Většinou si ani neuvědomíme, co jsme všechno zvládli. Dokud se neohlédneme zpět.
Tohle je fajn pomůcka pro posílení sebevědomí.
Jdu s kůží na trh. To byl můj velký trpaslík. Nastěhování partnera, vytvoření webu, nebo odchod z práce jsou mé osobní věci. To se týká mě. Ale vydat veřejně svou tvorbu je něco jiného. Ostatní ji uvidí. Třeba to nebude dobré. Nebude se to líbit. Neumím tenhle typ článků.
Jinak, než krokem z bezpečného kruhu se náš život nezmění. Zůstane stejný a stejný a stejný. Zní to nudně a je to nuda. A kdo se rád nudí. Nastal tedy čas na odvážné vykročení. Každý, koho obdivujeme dokázal právě to, co obdivujeme jen posunutím svého bezpečného kruhu o kousek dál.
Vydávám tedy svůj třetí článek. Není dokonalý, ale je můj. Stále je co zlepšovat. Na čem růst a stávat se lepší.
V tom je krása života.
Učit se nové věci. Dělat co milujeme a milovat co děláme.
🍀