Trapas

Po trapasu je lepší chodit kanály. Ztrapnila jsem se, to je šílený! Budou si o mně určitě povídat. Nevystrčím nos ze dveří, už tam nevlezu, už mě tam nikdo neuvidí…
Slýchám ve svém okolí podobné vyprávění a určitě je pro spoustu lidí trapas něco naprosto fatálního.

Ale co je to vlastně trapas?
Já včera natočila video na sociální sítě, dala ho všude, kde to jen jde. Za hodinu přišla má dcera domů a ptala se, co že tím vlastně chci říct.
Podívala jsem se na video a zjistila, že je na něm úplná hloupost. Místo toho, že píšu kapitolu, bylo ve videu řečeno, že píšu kapelu. Bylo to na všech sítích.
V tu chvíli bylo na výběr několik možností, jak zareagovat. Vždycky máme na výběr.
Buď se stydět, vztekat se, nadávat, hroutit, nebo se zasmát a vzít si ponaučení.
Já si vybrala smích a ponaučení.
Ano, budu si videa kontrolovat a vnímat, co v nich říkám.

Takových zážitků máme určitě každý velkou zásobu v rukávu.

Takže co je to vlastně trapas?
Je to jen nějaká situace, která se prostě stala. A kdyby se nic nedělo, nebyly by dějiny. Jak bylo řečeno v jedné mé velmi oblíbené pohádce.
To jen my tomu dáváme nálepku trapas a za tím slovem je schované, že se stalo něco nepřístojného. Něco, co by se nemělo dít.
Ale je jen na nás, jak se k takovým situacím stavíme.
Jestli si užíváme dramata, nebo se raději zasmějeme a někdy třeba i poučíme.

Proč si vlastně tak rádi užíváme dramata?
Je to naše touha být dokonalí?
Není dokonalost jen iluze?
Co je to vlastně dokonalost?
Absence legrace, pohody, smíchu, uvolnění. Života.
Tak to zní alespoň mně, ale možná máte jiný názor.

Vadí nám, že nás někdo pomluví?
No určitě ano. Vždycky se někdo najde. Ale to je jeho situace a jeho pomluva, ne naše.
On taky není dokonalý. Taky má situace, kdy upadl, zapomněl text, spálil oběd před celou rodinou, přijel pozdě a trochu všem zavařil, vyprskl jídlo, vylétlo mu něco z nosu 😀…

Vždycky máme na výběr, jak zareagovat. Vždyť jsou to naše emoce, nikdo nám nedrží zbraň u hlavy a nenutí se stydět, vztekat, nadávat nebo hroutit.
Co je pro mě mnohem větší drama, je představa, že budu žít život podle mínění ostatních. Podle něčích měřítek. Tak, aby mě někdo nepomluvil.
Zní mi to jako být zavřená v kleci. Tak velká nesvoboda. Brrr. Jen ta představa ve mně vyvolává sevření.
To není život, to je vězení.

Trapas je jen nicneříkající slovo a je na tobě, jestli bude ve tvém životě. 
A s tím smíchem je život o tolik krásnější 😊

Jak vnímáš trapasy?

Dokážeš se jim zasmát?

A máš ve svém životě slovo trapas?