Katriina spisovatelka

Hojnost

Hojnost

 

Co se ti vybaví, když se řekne „hojnost“?

Když si to slovo představíš, co v tobě evokuje?

 

Já dříve vnímala hojnost jako peníze.
Když budu mít peníze, budu mít hojnost a budu šťastná. Pocit štěstí ke mně samozřejmě nepřicházel.
Za prvé mě finanční hojnost míjela a hlavně – čekala jsem na něco, co není pravda.

 

Nyní sedím na terase ve Vídni se svou kamarádkou.
Já píšu článek, ona pracuje na něčem svém. Máme za sebou nádherný společný den.
Nebydlíme v přepychovém apartmá v hotelu, nechodíme po restauracích a nehýříme. Jsme velmi skromné, a přesto velmi šťastné a vděčné za náš společný čas.
Měly jsme dvě možnosti. Buď vyzdvihovat chyby, nebo být šťastné.
Naše bydlení je lehce špinavé a vše je otlučené a nekvalitní. Voda teče špatně, v chodbách jsou cítit cigarety. Je velké teplo a do společné (špinavé) lednice se nám nevejde jídlo.
Ale my právě tento společný čas vnímáme jako hojnost. Nádherný čas s milovanou osobou.

Vždy máme na výběr, jak situace vnímat.

 

Peníze nepřinášejí štěstí a hojnost znamená úplně něco jiného.
Tohle pochopení mi trvalo skutečně pár desítek let.

 

Hojnost nejsou peníze, ale spokojenost sama se sebou. Vnitřní klid. Čas s dětmi, manželem, přáteli. Čas sama se sebou. Tvoření si toho, co miluji, co mě baví. Vděčnost za to, co mám. Skromnost, pokora.
Toto vše mi přináší radost a toto vnímám jako smysl života.
Já Hojnost začala vnímat až s tímto velkým ,,AHA" momentem.

 

Mám za sebou pár mnohem honosnějších výletů, dovolených, zážitků, ale troufám si říci, že nyní, v mnohem skromnějším životě, se cítím mnohem šťastněji.
Proč?
Protože už nehledám, co monstróznějšího zažít. Co lepšího a dražšího si koupit. Kde luxusněji a lépe na výletech bydlet.
Začala jsem být vděčná za to, co už mám. Za všechnu tu nádheru kolem. Za každý úsměv. Okamžiky s rodinou. Objetí partnera. Za své přátele, kteří mě upozorní, když nejdu správně.

 

Nečekám na to, co bych si přála. Že budu šťastná až budu mít tamto a toto. Jsem šťastná už teď.
Díky vděčnosti a pokoře mi přišel klid a já začala žít svou Hojnost.

 


Jak vnímáš hojnost ty? 😊

Co pro tebe znamená? 🍀

 

 

Doporučené články

Aquincum

Kručení v břiše nám napovídalo, že je čas oběda, první, co tedy uděláme bude, že zastavíme v první restauraci, která nám padne do oka. Asi po dvou hodinách cesty, žádné restauraci a snižující se euforii, jsme zamířily do místního obchodu. 

Průšvih?

Pamatuji si ten okamžik jako dnes. Snad sto lidí stálo před budovou zaměstnavatele a čekalo na podepsání výpovědi.

Atmosféra byla naplněná strachem, zlobou, vztekem. Vzduchem létala slova jako hromadná žaloba a podobně.

Já stála opodál. V tom dusnu se nedalo být.

Co vyřeší stížnosti?

Z tohoto příběhu nám vyplývají dvě okolnosti. 
Postavme se za sebe. Tvořme si svůj prostor a nedovolme, aby nám ho narušovali chroničtí stěžovatelé. Dokud to neuděláme, bude se nám to dít vždy a všude. Před tím nikdy neutečeme. I když změníme zaměstnání, budou nás pronásledovat i tam.

Umíš si vymezit svůj prostor? 
Umíš řešit situace, místo stěžování si?

Je to správně?

Co mě vede k zamyšlení, jsou slova směřovaná jak k sobě samým, tak i k našemu okolí. Výrazy typu „já jsem nešikovná“, „já jsem trdlo“, „to nikdy nezvládnu“… Tím si podepisujeme svůj vlastní ortel.
Ale my bohužel podepisujeme ortel i lidem kolem nás.
Absence víry v sebe i v naše okolí, a co je pro mě šílené, v naše děti, je z mého pohledu velmi sobecký čin.

 

Umíš se zeptat, pokud si s něčím nevíš rady? 🍀

Umíš moudře a laskavě poradit, pokud se tě někdo zeptá? 

Máš zkušenosti s nízkou sebedůvěrou?