Mám strach.
Mám strach ráno vstát z postele, že bude špatný den.
Mám strach jít do práce, že se mi něco nepodaří.
Mám strach pustit děti samotné do autobusu.
Mám strach, když moje rodina jede na dovolenou.
Mám strach opustit nefunkční vztah.
Mám strach říct partnerovi, že si neuklízí ponožky.
Mám strach cvičit, že mě bude bolet tělo.
Mám strach ze tmy, ze světla, z jídla, řídit auto, mluvit s novými lidmi, jít sama do kina, z nové práce, o děti…
Mám strach, že když zmoknu, budu nemocná.
Každý máme občas z něčeho strach.
Ale co to vlastně je ?
Je to něco, co se může stát – ale téměř nikdy nestane.
Je to myšlenka, které dáme tvar a příběh. A tím příběhem pak začneme žít.
Stane se součástí našeho života.
Vytvořili jsme monstrum, které nás věrně provází.
Jsme skvělí tvůrci!
Co kdybychom vytvořili něco, co nás bude věrně provázet a pomáhat nám – ne škodit.
Co kdybychom místo strachu začali pěstovat odvahu?
Mohla by to být výzva, jak překonat sama sebe.
Začít ovládat strach, místo toho, aby on ovládal nás.
Pomůže uvědomit si absurditu našeho strachu.
Existuje reálně? Ne, je to jen výplod naší mysli, fantazie.
Má smysl ničit si život myšlenkou, vytvořenou pouze námi?
Baví nás se takhle nechat omezovat?
Můj život provázelo spoustu strachů. Moje milovaná maminka je královna hororu – a toto nastavení mi předala.
Strach byl můj věrný společník.
Jeden z mých největších strašáků byla tma.
Po setmění byste mě nevyhnali ani s košem.
Moji blízcí by mohli vyprávět příběhy se mnou.
Ale já se rozhodla, že žádné takové omezení ve svém životě nechci.
Omezení nám berou svobodu.
Nepůjdu ještě o půlnoci sama do lesa – s košem už ano a zvládnu i mnohem víc. :D
Strach už není mým strašákem, ale pomocníkem. Jakmile se objeví, měním ho v odvahu. Jsme teď vlastně přátelé. Pomáhá mi k lepšímu životu. 😊
Pojďme tedy žít. 😊