Pomoc
V mé dřívější práci bylo pro mě samozřejmostí vést lidi mimo jiné i k tomu, aby uměli požádat o pomoc. Vnímám tuto dovednost v životě jako velmi důležitou. V mé skupince byly téměř výhradně ženy a já zjistila, že si o ni málokterá umí říct. My ženy máme často zvláštní nastavení. Pocit, že MUSÍME všechno zvládnout sami.
Bylo to pro mě nepochopitelné. Proč to tak ty ženy mají? Vždyť muži i děti mají také ruce. Copak jsme nějací roboti? Je to snad ostuda, požádat o pomoc?
Euforie
Vrátím se kousek zpět.
Můj návrat k psaní byl plný euforie a plánů. Začnu psát, točit videa, předělám svůj web. Začnu opět s kurzy psaní, abych oživila zapomenuté věci a naučila se nové.
Bylo toho hodně. Nové začátky nás dostávají do takových krásných stavů.
Euforie může být skvělý pomocník.
Plán
Já si uvědomovala důležitost sestavení plánu. Někdy se s vervou pustíme do spousty nových činností a ty nám můžou začít přerůstat přes hlavu. Zahltíme se a energie a radost vyprchávají. Snadno se pak stane, že se svého snu díky tomu vzdáváme.
Můj plán byl začít psát knihu a později přidat točení videí. To fungovalo. Nastala další část. Předělat svůj starý web.
Web
Hurá na webovky. Tak bych nazvala své velké nadšení. To ale začalo po pár hodinách vyprchávat. Já vůbec nechápala, co mám dělat. I přes návody byly mé pokusy marné.
Vím, jak je důležité mít při učení nových věcí odhodlání. To mi nechybí, takže mě první den neúspěchu nezlomil. Já zvládnu vždycky všechno, takže i své webovky.
Co se dělo dál?
Po několika měsících se web téměř nikam neposunul. Mé tvoření se zastavilo. MacBook dokonce skončil pod stolem, abych na něj neviděla. Připomínal mi totiž mé nedodělané stránky. Frustrace začala plíživě kroužit kolem.
Já to ale zvládnu. Já zvládnu všechno. Já nikdy nic nevzdám. Já vždycky zvládla všechno.
Potřebuju pomoc
Dostala jsem sama sebe. Proč si neřeknu o pomoc? Z čeho mám strach? Protože bych se tím shodila? Před kým? Proč je špatné říct si o pomoc? To, co sama učíš neumíš?
Otázky sama k sobě mi otevřeli oči. Co to dělám?
Jak je to slavné rčení? Kovářova kobyla chodí bosa.
Co se stane, když si řeknu o pomoc? NIC. Maximálně mi bude odmítnuta, nic jiného.
Jak to dopadlo?
Jen zmínka před přáteli o tom, v čem se topím způsobila, že mi byla nabídnuta pomoc. Hned od dvou úžasných lidí. Web byl hotový za pár hodin, s laskavou nabídkou další pomoci od mého milého kamaráda.
Konec frustrace.
Požádat o pomoc není slabost. Je to statečné a odvážné. A normální.
Umíte požádat o pomoc?
Umíte pomoc přijmout? 🔆
