Katriina spisovatelka

Komentáře

Komentáře

Proč máme potřebu něco komentovat a hodnotit. Proč máme potřebu na něco negativně reagovat, i když se nás to netýká?
Co to o nás vypovídá?
Nemluvíme vlastně o nás samotných?

Včera jsem na jednu sociální síť dala příspěvek s jistým požadavkem.
Během pár okamžiků se pod příspěvkem objevilo spoustu útočných, výsměšných a rádoby moudrých komentářů.
To mě vede k zamyšlení – proč máme potřebu něco komentovat, když se nás to vlastně netýká?

Proč máme potřebu negativně hodnotit?
Proč máme potřebu vůbec hodnotit? 
Je to nějaká vnitřní nejistota?
Ujištění sama sebe, že jsem lepší než ten druhý?
Ujištění ostatních, že jsem lepší?

Pozorovala jsem sama sebe, co se mnou ty negativní komentáře dělaly.
Bylo to nepochopení a překvapení z reakcí.
Moje mysl chtěla napsat dotaz – proč máte potřebu přidávat komentář a pranýřovat mě?
Nechala bych se tím ale zatáhnout do hry na to, kdo z nás dvou je lepší.
Naše mysl vede často k takovým hrám.
Je to jen ego. Ego chce vždycky vyhrát a být lepší.

Napadlo mě přirovnání k zrcadlu. Co nám ten příspěvek zrcadlí o nás samotných. Je to silné zrcadlení, když vyvolá emoci, která donutí napsat takovou reakci.
Každý máme svůj vlastní příběh z minulosti, který spouští tento obranný program – potřebu ukázat, že já jsem lepší.

Co s námi ten náš negativní komentář poté udělá?
Je to nám vnitřně hezky?
Možná si namlouváme, jak jsme to druhému nandali. Vyprávíme ostatním o tom, jací jsme borci a ti druzí blbci.
Jaká je ale realita?

Úplně opačná. Každá negace v nás zanechává kousek jedu.
Negativní komentář není o druhém člověku, ale o nás samotných. O pocitech, které nosíme uvnitř sebe. O ranách, které nám někdo způsobil.
Negativní komentář = odraz našich vnitřních pocitů.

Jak z toho ven?
Zastavte se u každé vaší potřeby cokoliv negativně hodnotit. Ústně i písemně.
Uvědomte si, že je to jenom hra vašeho ega. Chce ukázat, že jste lepší než ten druhý. Vy ale nemusíte nikomu nic dokazovat. Ani sobě, ani druhým.
Potřebou něco dokazovat ukazujete na svou vlastní nejistotu.

Uvědomte si naopak svou hodnotu tím, že nebudete zesměšňovat a ponižovat druhé. Nezesměšňujete druhé, ale jen sami sebe. Vaše jednání a chování je odrazem vás samotných.

Pojďte si budovat svůj život hezčí tím, že budete budovat hezčí své vnitřní prostředí. ❤️

Máš potřebu něco negativně hodnotit?

A jak reaguješ na negativní hodnocení?

 

Doporučené články

Bankovní loupež

Lucie zrychleně dýchá, ale strach si vůbec nepřipouští, připadá si jako ve zrychleném filmu, taška je plná. ,,Jdeme!" zařve a vyběhne z banky s Kryštofem v patách. Auto je hned za rohem. Kryštof sedne za volant, nastartuje a vyjíždějí, 

Trapas

 

Vadí nám, že nás někdo pomluví?
No určitě ano. Vždycky se někdo najde. Ale to je jeho situace a jeho pomluva, ne naše.
On taky není dokonalý. Taky má situace, kdy upadl, zapomněl text, spálil oběd před celou rodinou, přijel pozdě a trochu všem zavařil, vyprskl jídlo, vylétlo mu něco z nosu 😀…

Jak vnímáš trapasy?

Dokážeš se jim zasmát?

A máš ve svém životě slovo trapas?

Výzvy

Představte si, že stojíte v nějakém kruhu. Máte kolem sebe pevně nakreslenou hranici a za ni nepůjdete. Tam je to možná nebezpečné. Vy to nevíte, protože tam nechodíte. Ale neznáte to a vaše mysl vám říká, že co neznáte, je nebezpečné.
Možná už jste vystrčili růžky, ale něco nepříjemného se tam stalo. Třeba vás konečně přemohlo odhodlání jít běhat, ale odnesl to vymknutý kotník. Tak zase raději šup zpět do vašeho bezpečného teritoria.
A tam si stále dokola přerovnáváte ty stejné poličky, díváte se na ty samé pořady a vedete ty samé hovory s těmi stejnými kamarády. Je to sice trochu nuda, ale je tam bezpečí.

Jak vnímáte výzvy? Bojíte se?

A je nějaká výzva, do které byste nešli?

 

Bláznivá kočka

„No miláčku můj, nebuď ošklivá,“ osloví vrčící stvoření Míša, vezme ho do náruče a mazlí se s ním. Já učiním také několik spíše neúspěšných pokusů se s nepřátelským zvířátkem skamarádit.