Výzvy
Každý z nás má v životě výzvy. Někdo je vyhledává, někdo se jim vyhýbá. Spoustu výzev zvládneme, aniž bychom si je sami uvědomili. Někdy nás na ně upozorní okolí. My pak sami překvapeně koukáme, co se nám vlastně podařilo překonat. 😀
Má výzva
Jednou z mých velkých výzev bylo před lety psaní na blog. V hlavě mi běhalo celé hejno trpaslíků, kteří mě zrazovali, že to nezvládnu. Já je ale statečně umlčela. Byl to úžasný pocit. Překonávání výzev přináší krásný pocit euforie. Psaní článků se pro mě nakonec stalo samozřejmostí a radostí. Odezva byla navíc pozitivní, takže mi dávalo smysl v tom pokračovat.
Co se ale stalo?
Přišla další výzva a mnohem větší. V tu dobu pro mě mnohem krásnější a hodnotnější. Pomoc lidem.
Hejno trpaslíků, co mi našeptávali, že to nezvládnu se výrazně zvětšilo. Ale výzva byla hodně lákavá a já ji přijala.
Mou novou prací se stalo vedení lidí. Ukazovat jim, jak mohou žít lepší životy. Ženám, jak se mají mít rády a jak se stavět na první místo. Pomoct překonávat strasti, co všichni denně zvládají. To vše bylo nádherné a naplňující.
Volání
Někdy vám pauza pomůže, abyste pochopili, kdo uvnitř opravdu jste. Mě to jen trošku trvalo. Psaní mě začalo po pár letech znovu volat, ale já ho neslyšela. Nechtěla. Myšlenka, že bych tehdy měla opustit takovou krásnou práci mi nedávalo žádný smysl. Já odmítala věřit, že to, co cítím je pravda. Ignorování vnitřní nespokojenosti se mi nějakou dobu dařilo. Nic však nejde schovávat bez následků donekonečna.
Kolaps?
Co se stane, když se neslyšíme? Není nám hezky. Něco není v pořádku a my to cítíme. Vnitřně to víme. Když to však přehlížíme, odnáší to zdraví a samozřejmě i nejbližší okolí. Nespokojenost se projevuje i v našem chování. Já to cítila, ale odmítala slyšet. Nakonec mě přemohly emoce. Můj výbuch pláče po telefonu odnesla má úžasná kamarádka, zakladatelka projektu mé tehdejší práce.
Jak to dopadlo
Změna prostředí, odstup od všeho a skvělá vnímající parťačka, která mě pozvala do Anglie. To vše mi pomohlo uvědomit si, že je důležité přiznat si, co se děje. Nastal čas jít zase jinou cestou. Rozhodnutí to bylo těžké, emotivní, ale důležité.
Tak jsem zase zde a zase překonávám trpaslíky a další výzvu. Učím se znovu psát na blog a tentokrát jinak. Dělat stále stejné věci je nuda a je důležité se učit a růst. Jinak člověk zakrní a umírá zaživa.
Já se něco nového naučila, tak to budu předávat dál písemnou formou. 😀
Držte mi palce. 😇
Otázka
Máte rádi výzvy?
A jak je zvládáte?