Katriina spisovatelka

Jak je naše největší výzva?

Jak je naše největší výzva?

V našich životech čelíme tolika výzvám a nebojím se říct, že každého z nás určitě někdy svírá pocit, že jsou nad naše síly. Že se to nedá zvládnout. 

Tolikrát už v mém okolí zaznělo: já musela být v minulém životě taková mrcha, proč zrovna já, nikdo to nemá v životě tak těžké jako já. Proč já mám tolik naloženo… 
Nebudu lhát, mě také několikrát přepadl pocit, že to prostě nedám. Že už je to moc. 

V životech máme i výzvy skutečně velmi náročné: nemoci, rozvody, katastrofy jako požár nebo povodeň, starost o naše děti, rodiče, partnery... 
Ustát takové situace vyžaduje hodně úsilí. Také statečnosti a odhodlání.

Mentální odolnost většinou roste s každou zvládnutou výzvou. Hodně však záleží na našem nastavení.  
Výzvy přijímané jako výzvy, které je potřeba zvládnout, překonáme mnohem snadněji. Mnohem více nás posílí než výzvy přijímané jako průšvih. Jako něco, co se nám děje stále a právě s těmi slovy: proč zase já, to se děje jen mně. 

Jedna z největších výzev z mého úhlu pohledu je naše ego. Ego, které nám radí a našeptává, ale zřídkakdy v náš prospěch.

Ego, které zraňuje při různých situacích a nás to pak bolí. Není to situace sama, která ubližuje, ale ego, které nám říká, jak se máme cítit. 
Ego, které nám našeptává, že jsme něco víc nebo míň než ten člověk, který stojí před námi. Že je v právu chovat se nadřazeně, nebo se naopak ponižovat.
Ego, které podsouvá a podkuřuje.

Je mnoho druhů ega. 
Ve skutečnosti je to vše jen nějaká naše minulost. 

Mám pocit, že většina života je jen hra eg a na nás je, zda se jimi necháme ovládnout. 
Nebo se rozhodneme, že ne. Že chceme žít svobodně.

Zní to složitě, ale není. 
Cítíš se ublíženě? Tvé ego ti říká, že máš být ublížená.
Cítíš se naštvaně? Tvé ego ti říká, že máš být naštvaná.
Máš potřebu se předvádět? Dávat na odiv, že jsi měla pravdu? Být jízlivá, sarkastická, vysmívat se? Je to jen tvé ego.
Neumíš přiznat chybu? Vnímat názor druhého? Připustit, že by něco mohlo být jinak? Máš strach říct svůj pohled na situaci?
Zase ego.

A teď to všechno zní velmi tvrdě, možná až moc jednoduše a nesmyslně. 
Vysvětlím.

Ego je nějaká nerovnováha v našem životě. 
Strach z opakování situace. Strach z bolesti. Strach z neznáma. Strach z výsměchu. Strach z neúspěchu. Také strach z úspěchu…
Ve velké a zjednodušené zkratce je ego nějaký strach. A ten strach nás provází situacemi tak, že nejednáme za sebe.
Vysmíváme se silnějším lidem. Absurdně zesměšňujeme některé situace. Chvástáme se. Také utíkáme. Postavíme si bariéry, ve kterých se cítíme bezpečně a bráníme se vykouknout za ně. 

Ego je jedna velká nesvoboda. 
Jak to? 
Je to takové schovávání se za něco. Je snazší kopnout než ukázat své nitro. Je snazší se schovat než čelit druhým. 

Představ si, že bys neměla potřebu se někomu nebo něčemu vysmívat? 
Že by ses nebála obléknout si něco bláznivého. Že bys řekla přede všemi svůj názor beze strachu. Že bys neměla strach z něčeho, co už se kdysi stalo. 

Co je to za nesvobodu…? Co je to za blbost.
Vysvětlím.

Proč se někomu vysmíváme nebo se nad někým povyšujeme?
Protože je to jednodušší, než si přiznat, že při tom vysmívání schováváme něco bolavého uvnitř sebe. A vysmát se je snadné. Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde.
Strach z vykouknutí zpoza rohu i pocit ublížení jsou také naše ego.
To všechno jsou nějaké naše zkušenosti, zranění, která se probouzejí při různých příležitostech. Potom pociťujeme vztek, lítost, zmar, bezmoc.

A to vše je naše nesvoboda. 😬

Ego jsou naše řetězy u sloupu.
Často nechceme argumenty slyšet. I to je ego. Je to strach připustit, že by někdo mohl mít pravdu a my se mohli mýlit. 

Ega se zbavit najednou nelze, nemáme kouzelné hůlky. Při postupném uvědomování si situací, kde nad námi vládne, to ale jde. A pak je to teda parádní pocit 😄 
Jak ho poznat? 
Pokaždé, když se cítíš nekomfortně, máš potřebu se bránit, hádat, plakat, cítíš se méněcenně nebo naopak povýšeně. Jsi jízlivá, sarkastická… 
To všechno jsou situace, kdy tě ovládá ego. 

Že nejsi pánem svého života, je nepříjemná představa. Už jen tím, že to připustíš, jsi ale udělala první krok. Druhý je rozhodnout se, že to chceš změnit, a dalším krokem začíná práce. A vytrvat, to je ten nejdůležitější krok. 

Jak na to?
Třeba pokaždé, když tě ovládne, tak ho s radostí propusť ze svých služeb. Vysměj se absurditě svých pocitů. Chyť ho a zahoď. A dokola a dokola, až toho nechá. Pohraj si s tím, jak budeš chtít.  Život je hra.
Hlavně to nevzdávej. Je to tvůj život, tvá svoboda, tvé volby. Jen tvé.
Ego je jen nabalený program. Ty jsi uvnitř, pod ním. 

 Shoď ten obal, ať můžeš rozkvést jako ta nejkrásnější květina. 🌺 

S láskou Katriina  💙 😇